Rodina Havlíčkova se do Německého Brodu přestěhovala roku 1832 a dům čp. 19, dnes zvaný Havlíčkův, vlastnila do roku 1880. Poté dům na čtyřicet let získala spořitelna a po ní město Německý Brod, které zde zřídilo muzeum a vlastní objekt dodnes. Od roku 1861, kdy částečně vyhořel, vypadá fasáda Havlíčkova domu jinak než za Havlíčkova života.

Karel Havlíček byl s tehdejším Německým Brodem spjat hned několikrát. Nejdříve tu ve třicátých letech pobýval během svých studií na hlavní škole a gymnáziu. Následovalo krátké období v polovině let čtyřicátých, když se navrátil z Ruska. V roce 1851 tu pak strávil několik měsíců mezi zákazem Slovana a odvozem do vyhnanství. Nakonec tu chvíli žil po návratu z Brixenu roku 1855, než se jeho zdraví zhoršilo a musel odjet do šternberských lázní, odkud se do Brodu již nevrátil.

Na zdejším hřbitově je pohřben jak jeho otec a matka, tak Karlova jediná dcera Zdeňka, která zde zemřela v necelých 24 letech roku 1872 na nemoc svých rodičů – tuberkulózu.

Na Havlíčkově domě byla roku 1872 odhalena plaketa s podobiznou slavného novináře. V parku Budoucnost mu místní postavili sochu roku 1924 a pravidelně si připomínají jeho výročí narození a úmrtí. Od devadesátých let 19. století se Německý Brod neoficiálně nazýval městem Havlíčkovým. Havlíčkovým Brodem se ale úředně stal až v říjnu 1945.

Snaha brodského muzea shromažďovat památky po Karlu Havlíčkovi a jeho rodině se datuje k roku 1906. Místní muzejníci tím založili tradici trvající dodnes. Po více než sto letech dnes sbírka obsahuje přes 7 000 předmětů se vztahem k rodu Havlíčků.

Nejvýraznější dominantou parku Budoucnost je pomník Karla Havlíčka z roku 1924. Autorem čtyřmetrové bronzové sochy je Bohumil Kafka a původně stála na podstavci od
Josefa Gočára. Jenže nacisté sochu roku 1943 odvezli a podstavec zničili. Na své místo se socha vrátila v červenci 1946 a její okolí doplnil památník padlým ze světových válek.

Program: