KHB2021

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček se narodil do kupecké rodiny v Borové. Název rodné obce si v budoucnu přidal ke jménu,
aby dal najevo svůj původ. V Borové dlouho nepobyl. Jeho rodiče se po dvanácti letech přestěhovali do
Německého Brodu, kde Karel chodil do hlavní školy a poté na gymnázium.

Havlíček je probuzen Františkem Dederou a následně deportován do tyrolského Brixenu.

Následovala studia v Praze. Hlavní město Čech mu učarovalo a zavedlo jej na cestu podpory české národní emancipace. Nejdříve viděl spojence v Rusech, ale roční pobyt v zemi carů jej navždy vyvedl z omylu. Havlíček se po boku Františka Palackého snažil prosadit politickou rovnost mezi národy rakouského císařství. Ačkoliv tato cesta také zůstala nenaplněna, stala se vedle podpory svobody tisku, ústavního zřízení monarchie a kritiky nastupujícího absolutismu v Evropě po roce 1848 hlavním tématem Havlíčkem vydávaných novin.

Pražské noviny, Národní noviny a Slovan, které Havlíček postupně vedl v letech 1846 až 1851, představují jedinečný zjev své doby. Jeho myšlenky a názory stojí u samých základů demokratizace společnosti a zůstávají nadčasové v jakékoliv době. Havlíčkova téměř dokonalá schopnost vyjadřování mu dovolila bravurně vysvětlovat, argumentovat, též tvořit psanou satiru, která je obdivována i po generacích od autorovy smrti.

Přirozeně měl Karel Havlíček pro svůj um i povahu za svého života mnoho obdivovatelů i protivníků. Jeho smrt v nedožitých pětatřiceti letech ale do budoucna vytvořila specifický odkaz, postavený hlavně na novinářově nezdolném charakteru „bojovníka“ a nezáviděníhodném osudu „mučedníka“. Tyto interpretace vydržely více než sto let a teprve poslední tři dekády se badatelé snaží k Havlíčkovu životu a odkazu přistupovat převážně kriticky a bez potřeby jej zneužívat.